V těžké nemoci dítěte

Pane, máme velký strach.
Úzkost svírá naše srdce.
chtěli bychom křičet:
Bože, to nemůžeš udělat.
Naše dítě nám nesmíš vzít.
Tys nám ho přece svěřil.
Devět měsíců jsme na něj čekali.
Potom radost z jeho narození.
Pak pomalu rostlo,
hodiny plné radosti a štěstí,
hodiny plné starostí a strachu.
Proč má být nyní všemu konec?
Chtěli bychom se dále starat o své dítě,
které jsi nám svěřil.
Svěřil,
daroval,
propůjčil.
Přivlastňovat bychom si ho nikdy neměli.

Panno Maria, Matko Ježíšova,
ty víš, co znamená, ztratit dítě.
Tys musela prožívat umírání svého Syna.
Prosím, buď zde, buď vedle nás,
bdi s námi u lůžka našeho dítěte.
Pomoz nám probojovat se k souhlasu s Boží vůlí.
Pomoz nám uvěřit, že Bůh vidí dál.
Pomoz nám věřit,
že je dobrý Otec, není mstitel ani despota.
Pomoz nám pochopit, že láska zůstává,
že bude vždy pevným poutem
mezi námi a naším dítětem,
ať se stane cokoli.

Pane, nenech naše dítě trpět.
Odejmi od něho všechen strach.
Chraň nás svou rukou,
abychom ve správný čas mluvi i mlčeli,
abychom se především modlili o sílu a o lásku.
Pane, nerozumíme, ale důvěřujeme. Amen.

Z materiálů k schönstattským "Putovním svatyňkám".