Sedm požehnání

Při svatebním obřadu se po naplnění druhého kalicha1) pronáší slavnostní berakah, složená ze sedmi požehnání:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, králi světa, který stvořil plod révy.

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, králi světa, který všechno stvořil ke své slávě.

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, králi světa, který stvořil člověka.

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, králi světa, který stvořil člověka k svému obrazu a podobě, učinil z něho stavbu (ženu) navěky. Požehnaný jsi, Hospodine, který stvořil člověka.

Nechť jásá a plesá osamělá, neboť shromáždíš její děti uprostřed ní v radosti. Požehnaný jsi, Hospodine, který potěšuje Sión jeho dětmi.

Potěš tyto v lásce spojené jako jsi na počátku potěšil své první stvoření v ráji. Požehnaný jsi, Hospodine, který potěšuje ženicha a nevěstu.

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, králi světa, který stvořil slast a radost pro ženicha a nevěstu, plesání a zpěv, jásot a veselí, lásku a svornost, pokoj a přátelství. Hospodine, náš Bože, nechť je brzy ve městech judských a ulicích jeruzalémských slyšet hlas slasti a hlas radosti, hlas ženicha a nevěsty, hlas jásotu manželů z jejich baldachýnu, radostný zpěv slavících mladých lidí. Požehnaný jsi, Hospodine, který potěšuje ženicha a nevěstu.

Modlitba Tobiáše (Tób 8,7-10) je ve své redakci zcela jistě inspirována židovskou svatební berakah, kterou staré i moderní rituály tradují ve stále nezměněné podobě.

Z knihy František Kunetka, Židovské kořeny křesťanské anafory, Vydavatelství UP, Olomouc 1995, str, 30-31.

1) Berakot při prvním kalichu patřily původně k obřadu zásnub, který byl ve středověku spojen se sňatkem. Teprve po vypití prvního kalicha navléká ženich nevěstě prsten se slovy: Ať je mi zasvěcena tímto prstenem podle zákona Mojžíšova a Izraele. Pak následuje přečtení svatební smlouvy, promluva rabína a nalévá se druhý kalich.