Servírka

11.11.2010

Rodina zasedla ke stolu v restauraci. Servírka vyslechla nejdříve přání dospělých a pak se obrátila k malému, asi sedmiletému chlapci.
„A co si dáš ty?" zeptala se.
Chlapec se nesměle rozhlédl a řekl: „Chtěl bych obložené chlebíčky."
Servírka si ještě ani nezačala zapisovat objednávku, když ji chlapcova matka zastavila.

„Kdepak chlebíčky," řekla, „přineste mu hovězí plátek s bramborovou kaší a mrkvový salát."
Servírka tomu nevěnovala pozornost a otázala se chlapce: „Chceš na chlebíčky dát zelený salát, nebo rajče?"
„Rajče."
„Přijdu za minutku," řekla servírka a zamířila do kuchyně.
U stolu všichni úžasem oněměli.
Chlapec pohlédl postupně na jednoho po druhém a vyhrkl: „No! Ta paní ukázala, že doopravdy jsem."

Naše domy jsou plné lidí, které ostatní berou jako kus nábytku. Mnoho by jich chtělo „být doopravdy".

Z knihy Bruno Ferrero, Úsměvy pro duši, kterou vydalo nakladatelství Portál roku 2010.
Převzato s laskavým svolením.

Sekce: Familia   |   Tisk   |   Poslat článek známému