Mikuláš

1.12.2010

„Dneska večer přijde Mikuláš!" Kolem tohoto tématu se v ten den točilo v mateřské škole všechno. Jak Mikuláš vypadá, se už vědělo. Ale jaké dárky komu přinese? Přijde s ním také čert s metlou? Leo domů přišel plný těchto smíšených pocitů. Maminka brala jeho vzrušení vážně, a především cítila jeho strach: „Musí vůbec být malé dítě vystaveno takovému strachu před něčím nepříjemným?"

... myslela si a utěšovala malého tím, že mu věcně řekla: „Ti oba a taky anděl jsou přece naši sousedé - převlečení a nalíčení. Jenom to tak hrají. Mikuláš má vousy přilepené, čert zase dlouhý červený jazyk a anděl má bílé vlasy udělané z vaty. A Mikuláš je pan Šturm, anděl paní Šturmová a čerta dělá jejich syn. Nemusíš mít strach."

A pak přišel ten večer. Leo si při nadílce dovolil nahlas a se smíchem říct: „Já tě poznal, pane Šturme, tebe taky, paní Šturmová a taky tebe, Ondřeji!" Tak dalece to bylo v pořádku. Teprve další den byl trpce zklamán. Protože téměř všechny děti vyprávěly o skutečném Mikuláši, který přicestoval z nebe. Některé vyprávěly také o skutečném čertovi, kterého anděl vyhnal z bytu. Leo přišel domů s pláčem a stěžoval si: „Mami, ke všem dětem přišel skutečný Mikuláš z nebe, jenom ke mně ne. Proč ke mně přišli jen Šturmovi? Proč?" Matka cítila jeho zoufalství, to, že se cítí podvedený a ponížený. Z čirého soucitu udělala předchozí den zřejmě chybu. Vzala mu víru v nebe, v něco nadsmyslového. Hned se pokusila chybu napravit tím, že mu vysvětlovala rozdíl mezi skutečným a zdánlivým. „Svatý Mikuláš skutečně existuje v nebi, tak jako Panna Maria a Ježíšek. Ale nemůžeme je skutečně vidět nebo se jich dotknout, jenom je můžeme tušit v srdci a naslouchat jim. Abychom si o nich mohli udělat představu, necháváme si je malovat na obrazy, které si pak pověsíme na stěnu. Taky si stavíme betlem, hrají se vánoční hry - právě takovou chystáte přece ve školce. Ty přitom budeš hrát pastýře, budeš v kostýmu a s nalepenými vousy, ačkoli ve skutečnosti žádný pastýř nejsi. Tak to dělají lidé na celém světě. Tak to bylo také s Mikulášem tvých kamarádů. A víš, od koho víme, že máme slavit svátek svatého Mikuláše a narození Ježíše? Prozradím ti jedno tajemství."

„Ano, maminko, prosím, pošeptej mi to do ucha!"

„Právě tak, jako ti to teď šeptám do ucha já, tak mi to pošeptal do ucha skutečný anděl. Vím to od svého anděla strážného."

Došlo k naprostému porozumění. Leo byl šťastný.

Z knihyJiřina Prekopová, I rodiče by měli dělat chyby, kterou vydalo nakladatelství Portál roku 2010.
Převzato s laskavým svolením.

Sekce: Familia   |   Tisk   |   Poslat článek známému