Ahoj Michaelko,

29.11.2011

vítám tě tady mezi námi! Doufám, že se máš dobře a že jsi spokojená. Věřím, že ano. Vždyť jsi teď středem života tvých rodičů, obklopována jejich láskou.

Musím říct, že ti to skoro závidím. Máš celý život před sebou, všechna životní rozhodnutí, prostě všechno. Představ si, jsem teď v oktávě. To je maturitní ročník, víš? Asi nevíš. Ale to nevadí, jednou se to dozvíš a jednou také, dál-li Pán Bůh, maturovat budeš. To bude zhruba tak za devatenáct let. V té době budeš stejně stará jako tvoje teta teď. A s největší pravděpodobností se také, jako tvoje teta teď, budeš rozhodovat o své budoucí škole a svém povolání. Zatímco já za devatenáct let už budu asi úplně jinde. Možná budu mít rodinu, manžela a děti, snad budu i chodit do zaměstnání. Budu tam spokojená? Bude mě to bavit? A ovlivní mou budoucí práci to, jak se teď rozhodnu? Těžko říct, to nikdo neví. Nicméně nyní, ač nemám ani ponětí, kterým směrem bych se chtěla ubírat, je mé rozhodnutí nevyhnutelné! Jsem přece v maturitním ročníku! Abych řekla pravdu, nedokážu si moc představit, že bych studovala něco méně všeobecného než gymnázium, než mé dosavadní studium.

Naštěstí nerozhodnout se je v tomto případě téměř nemožné! Tudíž mám alespoň jistotu, že „nějak“ to dopadne. Rozhodnutí přijde třeba samo, ani nebudu vědět jak. A pak budeš chodit na návštěvu za tetou do práce a bude ti to připadat naprosto přirozené, přesto že pro mě je to nyní jaksi nepředstavitelné. S tím se ale teď netrap, drahoušku, v životě jsou i důležitější věci. Užívej si své dětství, nevinnost a buď šťastná. A jednou, až nastane chvíle tvého životního rozhodování, ti přeji, abys v tom měla jasněji než já a abys potom byla v životě šťastná a spokojená!

Měj se krásně a nezlob maminku a tatínka.

S láskou tvá teta Anička

Slohová práce na téma „Moje budoucí škola, moje budoucí povolání“, převzato s laskavým svolením autorky.

Sekce: Familia   |   Tisk   |   Poslat článek známému