Stala ses mámou, holka

11.6.2009

Stala ses mámou, holka, tak to v životě chodí, to ale netušíš, co tě všechno čeká! Máš za sebou fajn den, možná proto, že tohle období je ve všem tak jiné než všechno, co jsi dosud zažila. Úplně v pohodě a blaženě ses ke svému miminku tulila, pusinkovala ho, pečovala o něj, měnila mu plenky a kojila, tu něco poklidila, tam něco zařídila, dokonce si i chvilku zdřímla... áách!

Jenže najednou zjistíš, že je pět odpoledne, proměníš se v čarodějnici a dostaneš hysterický záchvat... bez zjevné příčiny máš zoufalou chuť dát to děcko někam pryč - zvlášť pokud zrovna řve - někam pryč z očí, pryč z doslechu, pokud možno pryč z domu. Když už napůl šílená skoro lezeš po zdi, cink cink, táta je doma! Máš pocit, že tě snad ani v jiné náladě nezná. Říkáš si, jestli si on říká, proč sis neumyla vlasy? Proč jsi nevysála? Říkáš si, jestli si on říká, proč se namáhá a celej den někde dře, aby ti donesl peníze až pod nos. Trpělivě tě poslouchá (možná spíš povýšeně nebo blahosklonně, říkáš si), a jak ho tak bezdůvodně podezříváš, bystrým zrakem si dělá obrázek o tom, jak se doma vypořádáváš s tím, co vypadá jako hračka. (Zvládá to levou zadní? Nudí se? Připadá si nedůležitá?) Vzteky skoro nevidíš. Půlhodinku si pohraje s malým, zatímco ty klohníš na plotně jídlo. Myslíš si, že je zábavnější než ty. Myslíš si, že ho má ten prcek radši. Pak se přes rameno nevinně zeptá: „Nechceš s něčím pomoct?" a dál si hraje s malým. Když mu začne plakat, prokáže neobyčejnou trpělivost. Malý jakoby zázrakem přestane. Je ti do breku a začínáš přemýšlet o tom, jaká se z tebe stala neurotická, paranoidní, nevděčná ježibaba, se kterou nikdo nemůže vydržet a která nedokáže žít s kýmkoli jiným pod jednou střechou... V noci na rozdíl od tebe pokojně spí a ráno se tě zeptá: „Musela jsi v noci kvůli malému častokrát vstávat?" Máš pocit, že tu lampu na nočním stolku roztřískáš. Pak ti udělá snídani, zatímco ty zíráš na vašeho překrásného a rozkošného drobečka. Potom si vezme dítě k sobě, aby ses mohla ještě hodinku prospat. Cítíš se zase mile a něžně jako milující matka - a pekelně provinile.

S laskavým svolením zpracováno podle knihy Rachel Bartonové: Madony ve tři ráno, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří roku 2009.

Další ukázky z publikací o rodině.

Sekce: Familia   |   Tisk   |   Poslat článek známému